Eliáš se rozhlédl po sálu a pak se potichu otočil k bratrovi a šeptem začal mluvit. . Jeho slova zněla rozhodně a posvátně.
" Bratře rád bych ti něco důležitého řekl".
Začal Eliáš. Alion se nahnul blíže a naznačil, že je připraven naslouchat. Eliáš pokračoval,
"Klidně se jí zeptej, ale bojím se, že jdeš trochu pozdě, zkusit to ale můžeš".
Eliášův výraz se dramaticky změnil. Od šibalství a radosti se tvář změnila do výrazu údivu a počínající zlosti.
Obořil se naň Alion a okamžitě změnil výraz do andělského úsměvu, protože Maureen se objevila ve dveřích na druhé straně sálu. Eliáš provedl stejnou změnu chování, snad jen o vteřinku později, než jeho bratr. Oba se pomalu rozešli Maureen v ústrety a setkali se před krbem uprostřed sálu. Maureen k oběma bratrům přistoupila a s oběma bratry se objala a políbila je na tvář.
Po té se obrátila k Eliášovi.
"Eliáši jsem tak ráda že jsi takto v rychle akceptoval to že jsem si vybrala Aliona. Bála jsem se že by si mohl litovat toho že si se mnou ztratil tolik času. "
Eliáš by nejraději vybouchl jako Vesuv zvlášť po včerejší noci kdy s Maureen strávil dvě hodiny . Ale udržel si masku klidu a jakési lhostejnosti a odpověděl.
"Nebudu mezi dvěma přeci stát. A navíc mé srdce patří někomu jinému,a to mé sladké Erel. Ale oba dva vás prosím neříkejte jí o tom já jí chci o ruku požádat až za pár dní. . "
Ve skutečnosti by nejraději Aliona rozsekal na kousky. Erel měl sice rád ale Maureen měl o něco raději. Vrhl po Maureen zkoumavý pohled kterým chtěl zjistit jak na ní zapůsobila jeho zpráva o tom že dává přednost Erel před ní.
A však spatřil jak Maureen Aliona líbá. Se zamručením
"Nechám vás tu osamotě"
Odešel z komnaty.
Maureen se po chvilce obrátila na Aliona a promluvila
"Alione,mám pro tebe zprávu která ti asi nebude zrovna milá."
Alion od Maureen poodstoupil v němém očekávání toho co mu sdělí. Maureen se po chvilce obrátila na Aliona a promluvila
"Alione,mám pro tebe zprávu která ti asi nebude zrovna milá."
Alion od Maureen poodstoupil v němém očekávání toho co mu sdělí.
"Otec mě chce před svatbou poslat na rok do kláštera,prý abych byla vzdělaná a hýčkala svou lásku ke svému budoucímu muži,tedy k tobě. Ale já sama nevím co si o tom všem mám myslet. Víš zdá se mi že svojí lásku k tobě bych asi měla hýčkat po tvém boku a ne mezi zdmi kláštera s vědomím že tě nemám šanci spatřit. "
Maureen pohlédla Alionovi do očí a zamžikala svými hustými řasami jako motýl křídly. Alion se utápěl v kráse jejích medových očí. . . Po chvilce podlehl nutkání políbit její jemně růžové rty. A jeho milá se nebránila. Jemně jí sevřel ve svém náručí. Její vůně ho doslova hypnotizovala. . . . Když v tom se ozvalo zaklepání na dveře.
Alion povolil sevření a poodstoupil od Maureen. Do dveří ve stejný okamžik vstoupil Maureenin otec. Maureen ho obdařila úsměvem a po chvilce jemně rýpla do Aliona
"Alione nechtěl by si něco říci mému drahému otci?"
Alion pookřál a šťastně si pomyslel "Maureen tedy doopravdy souhlasí s tím být mojí ženou. . . "A na krátký okamžik zůstal touto myšlenkou doslova paralyzován. Pak si ale uvědomil trapnost situace ve které se ocitl a kvapem ze sebe vykoktal.
"Drahý strýci já. . . já chtěl bych vás požádat o ruku vaší dcery Maureen. "
Strýc se na něj shovívavě usmál a odpověděl
"Pokud má dcera souhlasí nebudu vám drahé děti bránit. . "
Alion se podíval na Maureen plný strachu a očekávání. Jeho drahá se na něj však přívětivě usmála a tváře jí lehce zrůžověly rozpaky a radostí. Pak řekla
"Alione souhlasím s tím stát se tvou ženou. "
Alion jí v tom okamžiku pevně sevřel v náručí a políbil. Maureen zrůžověla rozpaky. Kdyby tehdy tušil co vše mu tají. . .
Asi by se tolik neradoval. Když po pár dnech Maureen zmizela za zdmi kláštera snažil se Alion zaplašit stesk po své milované alespoň myšlenkami na to že jejich odloučení brzy skončí a oni pak budou navěky spolu.Ale někdy se mu doba jeho čekání zdála doslova nekonečná.
Alionovy jeho dny plynuly v šedé jednotvárnosti,a on sám si musel přiznat že tak trochu závidí svému bratru Eliášovi jeho veselí a bezstarostnou volnost se kterou se dvořil své milé Erel. Když po pár týdnech Erel svolila ,a přípravy Eliášova a jejího sňatku se rozproudily zběsilou rychlostí Aliona nepříjemně bodal šíp žárlivosti u srdce. . . Ale snažil se být trpělivý a doufat že vše zlé se v dobré obrátí. . . .
Kdyby tehdy jen tušil co se děje za jeho zády. . . Asi by po sňatku s Maureen pra nic netoužil ,svého bratra by nenáviděl a jeho nastávající nejspíš litoval. . . Ale žil v blažené nevědomosti a okolnosti osudu začaly splétat svou sít do které i přez veškerá zlomená srdce a všechny zničené životy,musely zachytit nejprve jednu a pak druhou ženu z prazvláštního rodu který
pro svět ve kterém Alion žil znamenají spásu i zatracení. . . Maureen dokončila modlitbu a zhasla svíci. V tom okamžiku kdy se její komnata zahalila do příšeří se zpod jejího okna ozvalo tiché znamení na které čekala. Podvědomě se usmála a ve světle vycházejícího měsíce se zaleskly její prodloužené upíří špičáky. Rozeběhla se k oknu a ladným skokem opustila podkrovní komnatu třípatrové budovy kláštera. Lehce a neslyšně dopadla vedle koně který s úlekem poodskočil stranou tak prudce až měl Eliáš co dělat aby se udržel v jeho sedle. Když po chvíli zklidnil svého koně oči mu ve tmě rudě zářily jako dva rubíny a černé zorničky odrážely měsíční světlo,které ozařovalo jeho tvář která se usmívala na Maureen. Jeho milovaná beze slova nasedla na jeho koně a za okamžik už oba dva uháněli co nejdále od kláštera na místo které z častých nočních setkání jako bylo toto znali až moc důvěrně.
Když dojeli na jejich obvyklé místo seskočil Eliáš z koně a pomohl Maureen sesednout. Sevřel jí ve své náruči a začal jí líbat. Měsíc osvěcoval toto milenecké setkání mdlým stříbrný světlem ,které jemně dokreslovalo jedinečnost a tajemnost tohoto setkání. Bylo jich už dost, a všechna předchozí byla tomuto podobná ale dnes byla v svěžím ovzduší letní noci cítit zvláštní atmosféra. Maureen se po chvíli vyvlékla z Eliášova objetí a pohlédla mu do rudých očí,které zářily vášní jako dva rubíny.
"Eliáši,já. . . "
Slova se jí zadrhávala na jazyku ale dodala si odvahy a pokusila se dokončit svojí větu.
"já,ty. . . "
Zmučeně na něj pohlédla neschopná ze sebe vykoktat svoje sdělení doufajíce že Eliáš už alespoň trochu pochopil jak závažnou zprávu se mu snaží sdělit. Pohlédla mu do tváře ve které se objevila směsice úleku a radosti.Hlesl radostně a jako by opomenul znázornit otázku která byla v této situaci více než na místě. Maureen rozechvěle přikývla a usmála se na Eliáša.
Maureen se mu vrhla okolo krku. Eliáš její objetí zaraženě opětoval.
Když po pár dnech Maureen zmizela za zdmi kláštera snažil se Alion zaplašit stesk po své milované alespoň myšlenkami na to že jejich odloučení brzy skončí a oni pak budou navěky spolu.Ale někdy se mu doba jeho čekání zdála doslova nekonečná.
Alionovi jeho dny plynuly v šedé jednotvárnosti,a on sám si musel přiznat že tak trochu závidí svému bratru Eliášovi jeho veselí a bezstarostnou volnost se kterou se dvořil své milé Erel. Když po pár týdnech Erel svolila ,a přípravy Eliášova a jejícho snatku se rozproudily zběsilou rychlostí Aliona nepříjemně bodal šíp žárlivosti u srdce. . Ale snažil se být trpělivý a doufat že vše zlé se v dobré obrátí. . . .
Kdyby tehdy jen tušil co se děje za jeho zády. . . Asi by po snatku s Maureen pra nic netoužil , svého bratra by nenáviděl a jeho nastávající nejspíš litoval. . . Ale žil v blažené nevědomosti a okolnosti osudu začaly splétat svou sít do které i přez veškerá zlomená srdce a všechny zničené životy,musely zachit nejprve jednu a pak druhou ženu z prazvláštního rodu který
Pro svět ve kterém Alion žil znamenají spásu i zatracení . . . Maureen dokončila modlitbu a zhasla svíci. V tom okamžiku kdy se její komnata zahalila do příšeří se zpod jejího okna ozvalo tiché znamení na které čekala. Podvědomě se usmála a ve světle vycházejícího měsíce se zaleskly její prodloužené upíří špičáky. Rozeběhla se k oknu a ladným skokem opustila podkrovní komnatu třípatrové budovy kláštera. Lehce a neslyšně dopadla vedle Eliášova koně který s úlekem poodskočil stranou tak prudce až měl Eliáš co dělat aby se udržel v jeho sedle. Když po chvíli zklidnil svého koně oči mu ve tmě rudě zářily jako dva rubíny a černé zorničky odrážely měsíční světlo,které ozařovalo jeho tvář která se usmívala na Maureen. Jeho milovaná bezeslova nasedla na jeho koně a za okamžik už oba dva uháněli co nejdále od kláštera na místo které z častých nočních setkání jako bylo toto znali až moc důvěrně.
Když dojeli na jejich obvyklé místo seskočil Eliáš z koně a pomohl Maureen sesednout. Sevřel jí ve své náruči a začal jí líbat. Měsíc osvicoval toto milenecké setkání mdlým stříbrný světlem ,které jemně dokreslovalo jedinečnost a tajemnost tohoto setkání. Bylo jich už dost, a všechna předchozí byla tomuto podobná ale dnes byla ve svěžím ovzduší letní noci cítit zvláštní atmosféra. Maureen se po chvíly vyvlékla z Eliášova objetí a pohlédla mu do rudých očí,které zářily vášní jako dva rubíny.
"Eliáši,já. . . "
Slova se jí zadrhávala na jazyku ale dodala si odvahy a pokusila se dokončit svojí větu.
"já,ty. . . "
Zmučeně na něj pohlédla neschpná ze sebe vykoktat svoje zdělení doufajíce že Eliáš už alespon trochu pochopil jak závažnou zprávu se mu snaží zdělit. Pohlédla mu do tváře ve které se objevila směsice úleku a radosti.
"Ty a já. . . "
Hlesl radostně a jako by opomenul znázornit otázku která byla v této situaci více než na místě. Maureen rozechvěle přikývla a usmála se na Eliáše. Eliáš jí s širokým úsměvem na tváři objal a políbil.
Po krátkém okamžiku mu ale došlo pár spojitostí a obrátil se na Maureen s dotazem
"A co se bude dít ted?donutíš Aliona aby si tě vzal a vychovával naše dítě nebo se pokusíš vycouvat ze snatku s mým bratrem a budeš chtít snatek po mě?"
Maureen mu s nevinným pohledem v očích odpověděla
"Ne,za pár týdnů je celý ten svatební cirkus za mnou, a Alion nemusí nic poznat. . . "
Pohlédla Eliášovi do očí a dodala
"Nikdo nic nepozná. . . Alion určitě ne. "
Eliáš se zasmál a pak si uvědomil že už by měl jít. Sevřel jí tedy pro tuto noc naposledy v náručí a políbil.
Pak nasedl na koně a odcválal. Maureen zůstala sama,s povzdechem na lesní cestě. Chvíli tiše stála na lesní cestě a pozorovala jak se vzdaluje silueta jejího milovaného Eliáše. Když zmizel i poslední stín jeho koně vydala se tiše směrem ke klášteru. Znala tuto cestu už velice dobře ale i přez to byly poslední metry spojené s velkým napětím. " Určitě mě nikdo neslyšel" utěšovala sama sebe, když se prosmykla přez pozemky kláštera a neslyšně se plížila po chodbách ke své cele. Jen co za ní zapadly dveře, uklidnila se a rozžala lampu u postele. Pomalu se začala vysvlékat, když v tom ticho rozřízl přísný hlas.
" Jen si ty šaty nech, ať si při jednání se mnou ponecháš alespoň zbytek důstojnosti...."
Když se Maureen svěřila své tetě značně se jí ulevilo ,ale zároveň jí bylo jasně že i kdyby jí teta přislíbila pomoc,čímž si byla ostatně jistá, její problémy tím nekončí. Touto myšlenkou se ostatně zaobírala zbytek dní které seděla ve své klášterní komnatě a vyšívala nebo studovala svatá písma. A musela sama spobě přiznat že plynuly pomalu a v jednotvární šedi. To byl v podstatě pravda. Léto přešlo v slunný podzim a podzim v chladnou zimu.
Maureen se celou dobu snažila mezi ostatními svěřenkyněmi řádu který vedla její teta budit co nejmenší zájem. Jediné co mohla udělat bylo potichu se modlit aby Eliáš nebo její teta něco vymysleli a její otec se nedozvěděl co se stalo a aby tak nezostudila svůjí větev rodu a tak též povest královské větve Arrassů ze které byl jak Eliáš tak také Alion. Maureen raději uposlechla a otočila se na svojí tetu. Ta jí bez okolků uštědřila políček.
Maureen ten to trest přijala mlčky a smřlivě neboť věděla že z tetina pohledu by si zasloužila zlinčování na pranýři. Život v království plynul poklidně a oba dva králové vládli společně víc než moudře. Díky Alionově zdrženlivosti mělo království dostatek spojenců a díky Eliášově krvežíznivosti zase dostatek nepřátel jak se na velké a prosperující království sluší. Eliáš se oženil se svou milou sestřenicí z matčiny strany jménem Erel.
Brzy po sňatku v sobě oba dva ,jak Eliáš tak Erel, našli zalíbení a o jejich soužití se po království zpívaly dokonce i kramářské písně. Ale o Alionově lásce k Maureen se tak též zpívalo skoro na každém trhu. A tam kde se nezpívalo o Alionově lásce k Maureen se zpívalo o Maureenině lásce k Alionovi.
Roky v královstvích poklidně plynuly a obě dvě království dál v klidu prosperovala. Eliáš v klidu vychovával všechny své syny a Rena ve svém paláci. Alion s Maureen jezdili pravidelně a často do Trestary na návštěvy a tato široká "Rodina" byla štastná. Ale po patnácti letech se cosi zvrhlo.Maureen a Alion se chystali k odjezdu z Trestary ve které byli aby Renovi a Eliášovi vyjádřili soustrast. Před týdnem totiž je opustila Erel. Eliáš si zachoval chladnou a nezůčasněnou tvář ale i na něm bylo vidět že Erel vidí stále okolo sebe a že se stále úplně nesmířil s její smrtí. A však na Renovi byly vidět tyto citry o něco více.
Maureen se ale i přez to co se stalo odhodlala poodhalit Renovi pravdu o tom kdo je ve skutečnosti jeho matka. Nechtěla aby JEJÍ syn truchlil pro svou domělou matku se kterou neměl vlastně co dočinění. Eliáš ,Ren, Alion a Maureen právě odcházeli z jídelny do haly paláce kde měli v plánu se rozloučit. Maureen a Alion odjížděli zpět do Alory. Maureen se už v duchu rozhodla že Renovi před odjezdem řekne kdo je ve skutečnosti jeho matka a ted se konečně rozhodla. Eliáš a Alion právě řešili nějakou svou královskou záležitost nad poslední číší vína a tak se Maureen zvedla a vybídla Rena aby jí doprovodil na nádvoří a nechají Eliáša a Aliona probrat tyto záležitosti v klidu.Ren se nebránil. Oba dva opustili jídelní sál v patře a sešli na schody. Maureen se najednou podvědomě usmála. Její bělostná plet zazářila jako sníh na odpoledním slunci a v očích jí zajisřkilo.
Maureen vedle Rena zabočila na schody ,naklonila se k němu a špitla:
"Neboj se synu od ted budeme častěji spolu, do Trestary budu jezdit často, jen abych ti vynahradila ty roky kdy jsi musel být s tou Eliášovou Erel. Od ted se pro tebe vše změní Synu"
Do Rena vjela vlna vzteku. O čem to Maureen mluví? Kde jeho teta bere odvahu nazývat ho synem?V rudých očích mu zajiskřilo, a on vztekle vykřikl na Maureen
"Kde bereš tu odvahu nazývat se mou matkou ty odporná upírská intrikánko?! Jak se opovažuješ zostudit památku mé milované nebohé matky jen co spočinula v hrobě.?Pokud jsi moje Matka kde jsi byla celé ty roky kdy mne Erel vychovávala a milovala jako vlastního syna? Lžeš!"
Ren v amoku uhodil Maureen do tváře ,zřejmě jí chtěl uštědřit palčivý políček ale neuvědomil si svojí sílu a Maureen nečekajíce úder zratila rovnováhu a s vyděšeným výkřikem upadla na zábradlí které lemovalo schodiště.
Když v tom se ozval zvuk lámajícího se dřeva a staleté dřevěné zábradlí povolilo. Ozdobné sloupky z borovicového dřeva se tříštily v ostré třísky. Ozval se zvuk tříštícího dřeva který prořízl Maureenin vyděšený výkřik plný bolesti.
Ren si uvědomil co udělal a vykřikl jako by chtělů vše vzít zpět (Ale nechtěl Hajzlik jeden)
"Maureen !"
Jeho výkřik se rozlehl prázdnou halou. V tom k němu dolehly zvuky kroků jeho otce a jeho strýce kteří přibíhali podívat se co způsopbilo takovou to paseku.
Na schodiště vběhli Eliáš s Alionem, oba dva budou mít navždy vrytý obraz Maureeniny smrti do paměti.
Maureen ležela v záplavě jejích zlatých vlasů které odrážely záblesky světla z oken v přízemí. Jedna ruka jí bezvládně visela skrz zlámané sloupky zábradlí okolo kterých se leskly její vlasy. Maureen před svou smrtí naposledy vrhla (šavli nebo oddaný pohled plný lásky po Alionovi to si vyberte sami. . xD) a naposledy vydechla
(Fuj to jsem si oddechla)
Oba dva královští bratři stáli na schodech neschopni pochopit co se stalo. Ren stál na druhé straně zábradlí a křečovitě je svíral jako se měly zřítit i schody. První se z překvapení nad Maureen ze které už zbívala jen hromádka popela kterou rozfoukal průvan po hlavním sále králova paláce. Alion se za ním apaticky díval zatímco Eliáš se marně snažil donutit šokované služebnictvo aby zavřelo okna. Ren se nad jeho snahou uchechtl
"Otče nesnaž se nech tu upírskou fiflenu at´ se vytratí. Alespoň od ní budeme mít konečně pokoj. "
Alion šokovaně zalapal po dechu a probral se ze svého tranzu.
"Eliáši,jak tvůj syn takto může mluvit o své tetě?"Zalapal po dechu.
Ren se uchechtl
"Tetě?!Ty jsi vážně blondýn stýčku,chtěl si říct matce. Nebo jsem jí k smrti pomohl a ona si ze mě dělala srandu?"
Eliášovi ze slov jeho syna běhal mráz po zádech.
Alionovi došlo že na svatozáři své ženy se začínají objevovat praskliny
"Eliáši, nechceš mi něco vysvětlit?"
Eliáš na svého nezrovna milovaného bratra pohlédl s otázkou v očích
"A co vysvětlit?To jsi taková jalová hlava žes nepochopils?"
Alion zalapal po dechu
"Tys Maureen donutil aby ti dala syna?"
Vyštěkl vztekle Alion
"To spíš tvá svatá ženuška mě nutila. . "
Eliáš s ušklíbnutím přiznal bratrovi pravdu o jeho ženě.
"Nevěřím ti prokletý bratře. Lituji že s tebou musím mít společnou krev. Tvůj špinavý syn nemůže být synem a krví mé cudné Maureen!"Děl dál kvílivě svou pravdu Alion. To si ale nenechal Ren líbit.
"Ale jsem krví té tvé upírské intrikánky,a moc špinavý si nepřipadám. Strýci za tvou urážku tě vyzívám na souboj"
Eliáš se zamračil. Nechtěl vládnout celé Lurii úplně sám. Ta představa se mu příčila. Ren byl totiž nejlepší šermíř celé Lurie a navíc Eliáš věděl že pro Rena bude mnohem lehčí useknout svému strýci hlavu než Alionovi probodnout svého synovce kůlem když má u sebe ke všemu jen meč.
"A dost!Oba dva! Můj syn je moc mladý na jakési šarvátky pro čest.Bratře budeme si spolu muset vše vyříkat na meče.Jiná cesta nejspíše není."
Eliáš musel zakročit.Věděl že nemá co ztratit a naopak může získat.Kdy se s ním cokoliv stalo vládu po něm převezme Ren ale to bylo podle Eliáše nemyslitelné proto že věděl že je mnohem lepší šermíř než jeho...zženštilý bratr.